Zajímavé střípky z historie - Geografie a kartografie

 

V dobách kdy použitelné mapy byly velmi vzácné a cestování do dalekých krajů bylo výsadou hrstky odvážlivců, muslimští učenci dokázali vytvořit velmi podrobné a použitelné mapy. O každém z nich by se dalo napsat hodně zajímavých informací, ale prozatím jen souhrnně ve zkratce.

Nejstarší mapa Japonska byla například zakreslena již v 11. století Mahmúdem ibn Husajn ibn Muhammad al-Kašgarím, byl to učenec který studoval Turkické dialekty, vytvořil obsáhlé slovníky. Jeho otec byl Turkmen – starosta města Barsgan, matka byla arabského původu.

Velmi zajímavou osobností byl bezpochyby učenec al-Idrísí (celým jménem Abu Abd Allah Muhammad al-Idrisi al-Qurtubi al-Hasani al-Sabti 1100-1165/66), který působil v Palermu. Byl to andaluský geograf, kartograf, egyptolog a cestovatel.Studoval v Cordóbě v muslimském Španělsku a po skončení studií cestoval po celém světě a sbíral geografická data. Z jeho tvorby lze zmínit kruhovou mapu a knihu Rogerovu (arabsky: Al-Kitáb al-Rudžari, latinsky: Tabula Rogeriana). Druhé zmíněné dílo, které je zároveň jeho dílem nejvýznamnějším, dokončil v roce 1154 na dvoře křesťanského sicilského krále Rogera II., kam byl pozván, aby zaktualizoval mapu světa.Tabula Rogeriana je podrobný popis Evropy, Asie a Afriky doprovozený mapou světa na 70 obdélníkových mapových listech (z českého území je na mapě možné pod názvy Mašla, Šruna, Agra a Bis najít města Plzeň, Brno, Kroměříž a Olomouc). Jeho obdélníková mapa světa je považována za nejvýznamnější dílo arabské kartografie. Jedním z jeho mnohých zájmů bylo i studium léčivých bylin. O nich sepsal několik knih; jednou z nich je Kitáb al-Džámi-li-Sifat Aštat al-Nabatat. Pojmenoval rovněž řadu léčiv v šesti jazycích: syrštině, řečtině, perštině, hindštině, latině a berberštině. Rovněž se zajímal o faunu a zoologii.

V Číně byl vynikajícím kartografem, a cestovatelem čínský muslimský generál Ženg-He (1371–1435, známý také jako Ma Sanbao či Hadždži Mahmúd Šamsuddín: حاجی محمود شمس) byl to námořník, průzkumník, diplomat a admirál loďstva, který řídil plavby do Jihovýchodní Asie, Jižní Asie, na Střední Východ a do Východní Afriky, popis kterých získal souhrnný název Putování Ženg He nebo Putování Čeng Ho od roku 1405 do roku 1433. Ženg, narozený jako Ma He, byl druhým synem v muslimské rodině, která měla kromě toho ještě čtyři dcery, z města Kunjang, jižně od Kunmingu. Byl potomkem Sajjida Adždžal Šamsuddína Omara, peršana, který sloužil v administrativě Mongolského Impéria a byl jmenován guvernérem provincie Yunnan. Všichni jeho předkové nesli titul Hadždži což naznačuje že vykonali pouť do Mekky. Zakreslil mapu, která byla původně rolovaným pásem o rozměrech 20,5 x 560 cm, ale byla později rozdělena do 40 stran. Měřítka různých území se liší, jen málo byl kladen důraz na přesnou 2D prezentaci, ale přesné jsou plavební pokyny dané na základě 24 bodového kompasu s čínským symbolem pro každý bod, společně s dobou nutnou pro plavbu (vzdáleností), která bere v potaz místní proudy a větry. Ze 300 pojmenovaných míst mimo území Číny jich 80% lze spolehlivě identifikovat, záznam obsahuje i 50 pozorování hvězdných konstelací.

Pro nás Evropany a vůbec celosvětově je asi nejznámnějším starověkým kartografem osmanský Piri Reis (proslavený mimo jiné i Danikenem).(jehoplné jméno zní Haci Muhiddin Piri oglu Haci Mehmed, přičemž slovo reis v turečtině znamená kapitán) byl osmanským námořním kapitánem, geografem a kartografem narozeným mezi lety 1465 a 1470 a zemřel kolem roku 1554 či 1555. Nejvíce je znám pro své mapy shromážděné v Kitáb i bahriye (Knize navigace), která obsahuje detailní informace o navigaci a také na svou dobu velmi přesné mapy popisující důležité přístavy a města kolem Středozemního moře. Slávu získal, když byla roku 1929 objevena v paláci Topkapi malá část jeho mapy světa (připravené v roce 1513). Tato mapa je nejstarším tureckým atlasem ukazujícím Nový Svět a je to jedna z nejstarších známých map Ameriky, která na světě existuje. Mapa Piri Reise má střed na Sahaře, na obratníku Raka. V roce 1528 zakreslil druhou mapu světa (na které je Grónsko a severní Amerika od Labradoru a Newfoundlandu na severu po Floridu a Kubu na jihu včetně části Střední a Jižní Ameriky.

Za zmínku stojí určitě i syrský Yaqút al Hamawi, který napsal encyklopedii Mudžam al-Buldan (Slovník zemí) – plným jménem Yaqút ibn Abdullah al-Rúmí al-Hamawi (1179–1229) který byl islámským životopiscem a geografem, známým pro svá encyklopedická díla o muslimském světě. "al-Rúmí" ("znamenalo že pocházel z římského území") "al-Hamawi" znamená že byl z města Hama v Sýrii. Yaqút byl řek prodaný do otroctví. Život otroků ve středověkém islámu nemusel být nevyhnutně krutý, Yaqútův pán když rozpoznal jeho talent, zařídil aby se mohl vzdělávat. V roce 1199 se přestěhoval jeho pán s celou domácností do Bagdádu, který tehdy byl hlavním centrem muslimského světa pod vládou Abbásovců. V Bagdádu se podle záznamů Yaqút oženil a zplodil mnoho dětí, než mu jeho pán nakonec dal svobodu. Byl posledním učencem, který měl přístup do knihoven na východ od Kaspického moře, než byly zničeny při Mongolské invazi do Střední Asie. Mnoha otrokům byl při jejich propuštění dán majetek a místo k bydlení, ale Yaqút měl pouze svou svobodu, strávil mnoho let putováním, vydělával si na živobytí kopírováním a prodáváním manuskriptů. Cestoval do vzdálených koutů muslimského světa včetně Ománu, severovýchodního Íránu, Egypta, Palestiny a Sýrie. Jeho podpora radikální Cháridžitské sekty jej dostala do problémů v roce 1215 v Damašku a uprchl do města Merv v severovýchodním Íránu. Tam strávil dva roky v knihovnách. V roce 1218 pobýval ve městě Chiva (dnes v Uzbekistánu) kde se doslechl že vojska Čingischána jsou na cestě a pospíchal zpět do bezpečí Iráku. V posledních letech svého života sepsal svá díla, významná nejen pro svou syntézu řeckého a arabského pohledu na vědu a kosmologii. Je známo, že Yaqút na konci svého života nashromáždil dostatek majetku aby zajistil podporu pro vdovu a děti svého bývalého pána, kterým nastaly těžké časy. To je obzvláště pozoruhodné, protože na rozdíl od mnoha učenců středověkého světa, Yaqút neměl žádného mecenáše.

Dalším v řadě je marocký cestovatel Ibn Battuta, který zmapoval Indii, Čínu, tok Volhy na severu i území Jižně od Tanzánie. Plným jménem Hadždži Abú Abdullah Muhammad Ibn Battuta, také známý jako Šams ad-Dín (25.2.1304–1368 či 1369), byl to marocký berberský islámský učenec a cestovatel, proslavený zápisky ze svých cest publikovanými pod jednoduchým názvem „Rihla“ doslova Putování. Jeho cesty se protáhly na téměř 30 let a pokrývaly téměř celý tehdy známý svět, od Severní a Západní Afriky, Jižní a Východní Evropy na západě po Střední Východ, Indický subkontinent, Střední a Jihovýchodní Asii a Čínu na východě. Vzdálenosti které urazil na svých cestách překonávají všechny jeho předchůdce i téměř současníka Marca Pola. Procestoval více než 121.000 km, vzdálenost, kterou do nástupu páry o 450 let později, neurazil žádný jiný cestovatel. V červnu 1325 ve věku 21 let se vydal z rodného Tangeru aby vykonal pouť do Mekky, na cestu která by mu trvala v té době 16 měsíců, a neuviděl rodné Maroko po dalších 24 let.

zajímavou osobností byl i Ibn Fadlán, plným jménem Ahmad ibn Fadlān ibn al-Abbās ibn Rāšid ibn Hammād, arabský cestovatel z 10. století, který je znám díky svým cestám jako vyslanec Abbásidského chalífy Bagdádu ke králi Volžských Bulharů a Vikingů, který zmapoval Skandinávii na severu. (Do povědomí evropských diváků se dostal ve fikci Michaela Crichtona, který ve své novele použil prvky z jeho života, ta byla zfilmována pod názvem 13. bojovník s Antoniem Banderasem v roli Ibn Fadlána).

 

Škola Alfirdaus

Zpravodajství

St, 06/04/2011 - 14:28

Fatwa

Ne, 01/05/2011 - 23:00
Čt, 28/04/2011 - 23:00